Do školky s úsměvem?

DŘE TO? ALE JDE TO

Už je to tady. Možná i vaše dítě nastoupilo do školky a vy každé ráno čelíte plačícím scénám. Zkuste ještě zachránit, co se dá, aby to proběhlo bez nich.

MALÁ VELKÁ TRAUMATA

Je možné, že nám školka vedle bizardních detailů, rozmazaných záblesků, typických vůní a barev přinese do života i nějaké ,,trvalé následky‘‘? Bolestné vzpomínky zanořené kamsi do podvědomí?  Anebo jsme zkrátka dnes jen příliš přecitlivělí? Zcela zásadní je poslat svého potomka do školky až v době, kdy je na to psychicky připraven on, ale i rodiče, jak vysvětluje dětský psycholog Petr Sakař. U každého dítěte je to jiné, nicméně dítě mladší než dva a půl, tři roky je ještě stále velmi závislé na psychické podpoře osoby, se kterou má úzký emocionální vztah. Což je nejčastěji matka.

NEJISTÝ RODIČ, NEJISTÉ DÍTĚ

Teorie je jedna věc, ale když přijde na řadu všední život, každý se s tím musí nějak poprat. Jak zařídit, aby se dítěti ve školce líbilo, klade si při pohledu na ubrečeného potomka otázku nejeden rodič. Odborníci na výchovu dětí se shodují na překvapivém doporučení: nejdříve si udělejte pořádek sami v sobě. Děti jsou neskutečně citlivé. Pokud rodiče znejistí, protože nemají sami nástup dítěte do školky zpracovaný, potomek na to samozřejmě reaguje vlastním projevem nejistoty. Na všechny tyto strachy je potřeba si důkladně odpovědět. To je první krok k tomu, začít je reálně řešit. S kým? Pokud jde o školku, je nejlepší komunikovat o svých problémech přímo na místě.

ŘIĎTE SE INTUICÍ

Podle speciální pedagožky Kateřiny Králové, zakladatelky vzdělávacího portálu Nevýchova.cz, je velmi důležité umět si pojmenovat, co od školky očekáváme, co je pro nás důležité a na co všechno podstatné se vyptat. Dnes už jsou mnohé paní učitelky otevřené a vstřícné. Snaží se potřeby rodičů a dětí zohlednit a skloubit je s režimem školky. Právě tohle jsou signály, že jste v dobrých rukou. Komunikace je základ.

NEVYKLÁDEJTE POHÁDKY

Je začátek školního roku a vy s potomkem absolvujete první týden adaptačního režimu. Pro vás oba je to pořád nová situace a jste z ní trochu nervózní. To je ale normální. Nástup do školky je pro rodiče i pro děti většinou velká neznámá. A co neznáme, to nás znejišťuje. Dítě potřebuje rozumět situaci a vědět, do čeho jde. Můžeme mu pomoci tak, že s ním každé ráno probereme, co ho ve školce čeká, co se tam bude dít a co může udělat, když se mu něco nebude líbit. Odpovězte na všechno, na co se vás zeptá. Pokud se ptá opakovaně, v pořádku, potřebuje se ujišťovat, něco mu ještě nesedí. Rodiče často školku dítěti přibarvují, aby ji vnímalo jako něco úžasného, chtějí je pořádně natěšit. To ale není vůbec potřeba.  Naopak. Dítě může být potom zaskočené a zklamané.

 

VOLNÝ PRŮBĚH

Ne každé dítě si však chce o školce povídat. Pak je lepší netlačit na pilu a zkusit to jinak. Můžete si okolo školky udělat procházku nebo tam vyzvednout dítě vaší kamarádky. Hodně samozřejmě pomáhá, když do školky chodí starší sourozenec.

POMŮŽE RUČNÍK

Co když ale dítě nemá štěstí na staršího bratra nebo sestru? Jak je vtáhnout do děje, když už v něm vlastně trochu je? Jděte společně vybrat nějaké nové pyžamko, ručník s obrázkem, hračku, kterou si do školky bude nosit a podobně. Mnoha maminkám se také osvědčilo pravidelně se scházet s jinými rodinami z okolí, které mají stejně staré děti. Doma je vhodné trénovat i nezbytné dovednosti. Pokud dítě co nejdřív naučíte úplné samostatnosti v hygieně, oblékání a jídle, nebude zažívat špatné pocity spojené s tím, že něco neumí.

PRÁVĚ NASTAL DEN D

Hurá. Dítě úspěšně zvládlo adaptační období, na školku si pomalu zvyká a přišel den D, kdy je tam poprvé necháme samotné až do odpoledne. Rodiče by při svém odchodu měli být přívětiví, ale rozhodní. Rozloučení by se nemělo příliš protahovat. Současně však neodcházejte narychlo, tajně nebo ve vzteku. Za bezproblémový celodenní pobyt ve školce také neslibujte žádné odměny.

DĚTSKÝMA OČIMA

Samozřejmě se může stát, že navzdory naší pečlivé přípravě dítě ve školce brečí. Nebojte se zeptat, co se děje a jak mu můžete pomoci. Na to rodiče často zapomínají, nebo to neudělají ze strachu, že by si dítko začalo moc vymýšlet. Důležité je, aby se rodič  zajímal  o důvody, proč je dítě nespokojené a vyjádřil pochopení pro jeho pocity. To od rodiče vyžaduje schopnost podívat se na svět dětskýma očima.

Trénink je tedy potřeba na obou stranách. Kromě něj budete potřebovat ještě také obrovskou dávku trpělivosti, empatie a nebývalé vstřícnosti. Někdy možná budete trochu skřípat zuby, ale nemějte dětské strachy za nějakou schválnost. Jen si vzpomeňte, jak vám bylo, když jste nastupovali třeba do nového zaměstnání.

 

Čerpáno z časopisu ONA DNES